Vancouver Island

26. 11. 2018 3:49

HURRRAAA! Konecne zase nejaky vylet – 10 dni na Vancouver Island a 4 na ceste zpet do Devonu. To vse s Nebojsou a Bohdym – fotografem vypravy.

 V kempu jsem koncem srpna oznamil, ze nejdele 9.10. ve 12:00 odjizdim a budu pryc do konce mesice. Odjel jsem 9.10. 12:45 a presun zakoncil v noci na dalnicnim odpocivadle tesne pred Vancouverem. Po noci mezi dvema bezicima truckama, jsem rano na okraji Vancouveru nabral Bohdyho. Behem presunu z Horseshoe Bay privozem do Nanaimo  jsme se s(do)hodli na zakladnim – proste na pohodu, 26.10. odpoledne zpet v Devonu a zbytek jsou implementacni detaily. Nakoupili jsme zakladni potraviny (basu Budvara jsem vezl uz z Devonu), ja si za 60 CAD jeste zakoupil BC Sportfishing Licence. Po porade v mistnim Icku jsme se rozhodli pro okruzni cestu jihem ostrova.
Vyrazime z Nanaimo do Port Alberni, kde si hodlame v Icku overit/doplnit informace a jejich zdroje. Po ceste se zastavujeme pouze v Englishman Falls. Horne Lake Caves Provincial Park a MacMillan Provincial Park jsou stejne bliz k Port Alberni. U Icka by to bylo moc na rane, tak nocujeme za mestem na parkovisti Alberni Inlet Trail. Rano snidane, identifikace obeti nocniho presunu do Vancouveru (Nizky prulet je vzdy rizikovy…), jeste kratka prochazka a hybaj do Icka.
Je to sichr, jedeme po pobrezi jizni casti. Neprve vsak na druhou stranu do MacMillan Provincial Park. V Cathedral Grove rostou obravdu poradne stromy (Western Hemlock, Douglas Fir, Sitka Spruce a samozrejme Western Redcedar). Libi se mi, jak tu v Kanade resi pristupnost divoke prirody a jeji ochranu. V takovem pralese to clovek oceni jeste o malinko vice. Pokracovali jsme do Horne Lake Caves Provincial Park na prohlidku tamnich jeskyni. Pruvodcovana prohlidka byla jiz plna, takze mapu do ruky a vzhudu do tech volne pristupnych. Hned v prvni se Bohdy oddelil (asi ho prestalo bavit cekani nez vylezu ven), nevadi vylezl jsem prave vcas. Tak na 30 min jsem se pripojil ke skupine s pruvodcem. U vchodu do dalsi jeskyne jsem se musel zase trhnout. Druhou volne pristupnou jsem neprozkoumal. Hned druhe uzke misto bylo k prekonani jen plazenim v potoce, tak jsem se na to vyprd. U Icka na me cekal Bohdy, prosli jsme kousek pobrezi jezera a vyrazili smerem Bamfield. Bohdy: Ja si paradoxne myslel, ze Sona nebavilo cekat, az dofotim uvnitr jeskyne (kde jsem stejne nakonec nedokazal vyfotit zhola nic) a sel dal k dalsi jeskyni…
Z Port Alberni uz pouze po svaznici, cili z dobre vule drvaku, takze trvale svitit a auto se drevem ma vzdy prednost. Cesta sterkova, utazena, sem tam rolety, sem tam vetsi vytluky, sem tam volny sterk… srovnatelna s tou k Horne Lake. Posvacit, pokochat se pohledem do krajiny a jedem. Za svetla jsme s Nebojsou sice jeli svizne, ale porad jsme se sladovali. Kdyz padla tma, tak jsem si to zacal teprva uzivat. Mirne upravit posez a hned muzu dat radne napit tem osmi bubenikum pod kapotou. Hmmm… to mi to BAVI! To si to UZIVAM! Po par kilometrech se mi i Bohdy jevi v pohode, tak si to tak uzivame za hudebniho doprovodu a hle, Bamfield. Bohdy: Zezacatku jsem byl celkem nervozni, neb jsem neznal Sonovi ridicske schopnosti, po chvili mne presvedcil, ze mohu byt v klidu a pro zlepseni pozitku z jizdy nam pustil What a Wonderful World od Louise Armstronga. Musim rict, pekna idylka. Parkujeme u vychoziho bodu trasy k majaku vedle VW Jetta s asi dvouclenou posadkou.
Rano z ni vylezou dve mlady Nemky. Tukame si na celo, pac „spaly“ usazeny v sedackach. Ptame se na trasu k majaku. Sly ji vcera, cely den, masakr. Zbodnou nejake sypani k snidani a mizi. Po snidani balime svacinku a vyrazime. Bohdy: Kdyz nam Nemky rekly, ze cesta k majaku je na cely den a my vedeli, ze dle mapy to je cca 7,5 km, tak jsme si tukali na celo znovu, ale… Ony ty Nemky mely Recht. Cesta skrz husty les byla opravdu narocna – popadane vetve, stromy, bahno. Po hodine mi hodinky ukazovaly, ze jsme usli pouze 2,5 km, takze na radu prisla svacinka… Po asi hodine jsme dali svacinku, vypili Budvara a sli zpet ty 2–3 km k autu. Zase tak velci fandove majaku nejsme, vzhuru do mestecka. Na parkovisti u mistni skoly nam mila pani poslouzila jako Icko. Presunuli jsme se k vyzkumnemu centru a uzivali si vyhled. Otestoval jsem novy dalokohled (9–27×50) na studenstvu cekajicim na privoz na protejsim brehu, za 60 babek dobry. Bohdy: Vetsina studentsva byla slozena z zenskych, proto asi Son testoval novy dalekohled pomerne dukladne… V mistnim kolonialu jsme doplnili zasoby a poobedvali, nocovat chceme u Cowichan Lake. Ve meste jsme benzinku nevideli, do pristavu se mi nechtelo, tak jsme zajeli do vesnicky domorodcu. Chvilku jsme povidali s obsluhou a prijel dalsi typek. Nabidl nam cerstve kraby, tak jsme si vzlali kazdy jednoho (10 CAD/ks). Na miste nam je rozctvrtil (mame jen litrovy esus), svacinku nebo veceri mame vyresenou, muzeme pokracovat. Kousek za Bamfieldem me bystre ocko zahledlo vejvozem reku, brzdy, otocka a uz varime kraba. Pac 8 ctvrti uvarit chvilku trva a slunce nam tam pekne svitilo, byl cas i na zamerny kontakt se  studenou vodou. Takove „domaci“ odpoledne: uvarit, uklidit, umejt a vyprat :)Bohdy: Ne, ze bychom byli nejaky precitliveli, ale cista voda je cista voda, ac ma jen par stupnu Celsia. Po par dnech bodla. Ja jsem se okoupal pekne cely, krasa! Pri prejezdu jednoho mostu jsem zahledl lososy. Zastavily jsme za mostem, omrkli to a vydali se na druhou stranu, pac tam se dalo zajet az dolu k rece. Tady by se nocovat dalo. Hmm, ale dneska bych to nedelal, na protejsi brehu je pekny medvidek, ktery behem chvilky zalez do lesa. Na tomhle brehu se k lososum blizko nedostanem, ale kousek po vode pod mostem by to slo. Musime ale rychle, tak za pul hodky bude tma. Medveda nepovazuji za hrozbu, evidentne se s nama nechce seznamovat a navic je nazranej. Drobet to zenu (kvapem ubyva svetla), az jsem si vyslouzil prirovnani ke kamzikovi. Na ostruvek k lososum jsme prelezali po kladach. Bohdy mi neprisel uplne v komfortni zone uz samotnym prelezanim s fotakem, tak jsem ho ani nezatezoval informaci, ze tak 35m od nas je na hrane krovi medved. Navic by to byla pekna fotka a bez zbytecneho rizika. Jenze Bohdy z kmene seskocil, nez jsem ho stacil zastavit. Nu, a medved byl pryc. Bohuzel jsme prisli tak 5 minut po limitu, kdy by jeste lososy byly videt v plne barve, ted uz to byly jen obrysy a stiny, byt jasne patrne. A ty stromy, mechem a lisejnikem porostle, jake fantaskni figury za soumraku vytvarely. K Nebojsovi jsme prisli az za tmy. Kazdopadne zazitek ktery byl, ale nemusel. Bohdy: Jo, medvidek. Na druhem brehu byl hezky, chvili jsem litoval, ze nemam s sebou tele-objektiv, abych ho mohl lepe vyfotit… za par minut mi ovsem stacil sirokouhly. Musim priznat, ze jsem byl zraly na prevleceni nejspodnejsi vrstvy obleceni. Necitil jsem se vubec komfortne samotnym prelezanim (se znam, mi to uklouzne a jsem v rece, v horsim pripade si rozbiju hlavu o kmen a hlavne – co fotak?!) a pokracoval pomalu, medveda si vubec nevsiml. Medveda jsme po chvili zahledli jeste jednou, kdyz uz jsme se vraceli k autu. Medved a my jsme se vzajemne obloukem obesli. Jak se ukazalo na dalsim rozcesti, po navigacni chybe jsme cca 15km mimo trasu smerem k Nitinat Lake. Takze o rozcesti zpet a tentokrat je doprava spravne, cast cesty je dokumentovana (video jiz brzy :)!). Bohdy: Trochu podezrivam Sona, ze jsme chvili jeli spatne schvalne, aby si mohl dele uzivat te drevarske cesty… Cas na vecerni rutinu (ja kuchar, Bohdy pokojska) nastal na parkovisti mariny v Lake Cowichan. Po veceri (jako kazdy vecer, jak se ukazalo v budoucnu) tak do pul destate koukame na hvezdy, pak nastava cas na pravidelne kulturni okenko: poslech pohadky, povidky, divadelni ci rozhlasove hry. Po desate ve vedomem stavu osirim a tak dale posloucham, koukam na hvezdy nebo si do pulnoci ctu. Bohdy: Musim rict, ze se mi v Kanade spalo pravdu dobre. Vetsinou jsem vytuhl do desate vecerni a velice nespolecensky nechal Sona o samote, ale on to vzdy zvladl. Sonovo kucharske umeni musim pochvalit! Bohdy cteni dohani rano, nez mezi osmou a devatou nabydu vedomi ja.   
Rano zjistujeme, ze Icko dnes ordinuje v jine budove a zaroven zjistujeme, ze ho vlastne nepotrebujem. Prohlednem si parni masinu stojici u Icka a jedem k nedalekym Skutz Fall, to by byla parada splout na gumaku nebo v kajaku… po nekolika hodinach se vracime do mesta doplnit zaludky a zasoby, pokracujeme do Port Renfrew. Bohdy: U reky jsem se trochu vyradil ja s fotakem. Krom par snimku reky jsem fotili Sonovy trusy. Jakoze na Sonovu zadost trusy zviratek. Prosli jsem se kousek po pravem brehu reky a pres most se vratili zpet pres levy breh. Chvili jsme se poflakovali primo u reky a chytali vitamin D a bronz, krasny relax. Po ceste stavime na par zajimavych mistech, hlavne u rek. Na tech nejvhodnejsich mistech se rybarit nesmi, tak po konzultaci s mapou nalezame relativne pristupne misto. Zhruba 120m jdeme od Nebojsi lesem, tady mam opet jako kamzik v terenu prevahu :). Zakouti reky vskutku pohledne, lec pro ryby nevhodne :(. Do cile dne jsme dorazili prave vcas na zapad slunce na plazi Botanical Beach. Tam to k prespani nebylo, presunuli jsme se k Avatar Grove. Rozdelali si ohynek, uvarili mnamku, Bohdy vyfotil mlecnou drahu a ustlali jsme si tentokrat v Nebojsovi. Kdyz uz jsem se se spaci upravou delal, tak at ji prubnem. Bohdy: Za spani v Nebojsovi jsem byl dost rad. Do tehle noci jsme spali vedle auta pod plachtou, ale po setkani s medvedem jsem byl rad za kastli kolem sebe. Navic v oblasti byl medved spatren pomerne nedavno a mely se tam vyskytovat i pumy. Ja mam sice kocicky rad, ale… Co mne vecer u Avatar Grove dostalo nejvice bylo ticho a tma. I kdyz Son stal vedle mne, nevidel jsem ani obrys a kdyz zrovna nezafoukal vitr, nebylo slyset vubec nic. To jsem asi jeste nezazil.
Vyspani do ruzova jsme si po snidani prosli Avatar Grove. Po obede v mistni turisticke restauraci jedem na Botanical Beach. Projit si pobrezi za odlivu (zpet lesem) doporucuji kazdemu. Po ceste do Sooke se stavujeme na Mystic Beach. Bohdy fotil (Bohdy: A vyfotil jsem tady lachtana!) a ja vytuh na vyplavenem kmenu, proste pohoda. U Sheringham Point Lighthouse jsme bohuzel o chlup po verejnosti pristupnych hodinach, takze i k Icku v Sooke jsem dojeli take po zaviracce. Dame zapad slunce na plazi a vracime se na sikovne zastrcene parkoviste u majaku.
Rano k majaku a na desatou k Icku a museu. Zavreno, asi je pondeli… Projdem venkovni expozici a pak se s zakoupenym obedem presunem do Sooke Potholes Provincial Park, nasledne do Sea to Sea Regional ParkBohdy: V parku se nachazi par pesich stezek a take par, pesek, pouze pro cyklisty, na parkovisti byla dokonce “umyvarna” pro kola, tak jsme si aspon umyli nadobi. Jeste pred setmenim se stavujeme v East Sooke Regional Park a planujeme trasu na zitra. Navrat na osvedcene parkoviste u majaku. Spime uz jen v Nebojsovi, inu pohodli…
Vyrazime po pobrezni trase, zhruba kolem druhe se uhnem z pobrezni a jdeme zpet lesem pres kopecek k Nebojsovi. Bohdy: Kvalifikovanym odhadem jsme urcili delku puvodni trasy na cca 20 km, coz bychom behem dne meli zvladnout. To jsme rekli i mistnimu cloveku, ktery nam tvrdil, ze potrebujeme dve auta – jedno mit na konci a jednim prijet na zacatek stezky… Ovsem trasa vedla po kamenech nahoru, dolu, nahoru, dolu, doleva, nahoru, dolu, tak jsme ji zkratili. Jit po pobrezi je zajimave, ale cele to dat nemusime, at take stihnem i jine veci. Pocasi je cele dny slunecne kolem 15°C, sprcha by bodla. V mistnim plavecaku za 3 CAD kazdy a teple vody je… V laundromatu uz tak uspesni nejsme, prilis blizko zaviracce. Bohdy: To jste meli videt ty male deti. Na Sona koukali jak na zjeveni a na mne jak na medveda… Chtit vyprat 40 minut pred zavirackou, to jsme byli dost naivni! Nalezite se odmenime pri nakupu na veceri (budou pstruzi) a vzhuru ke znamemu majaku (35km). 
Dopoledne dokoncujeme servisni cinnost a v laundromatu planujeme co dal. Victoria → Sidney → Nanaimo → pevnina. Obed dame v Sea to Sea Regional Park, umejeme nadobi a jedem do hlavniho mesta BC. Rychly pruzkum v Icku a jdeme do BC Royale Museum na prirodni a Egyptske expozice, v 17:00 nas vyzenou. Jdeme na vlnolam, jeste se do tmy cournem po pobrezi a zpet k autu. 15 CAD mi prijde za cely den v parkovacim dome v centru Victorie velmi rozumnych. Odjizdime smerem na Sidney, nocujeme v Island View Beach Regional Park.
Dopoledne jsme stravili nejaky cas po meste a v Salish Sea Center, to je fakt zajimave. Letecke museum je taky super, asi i protoze mame pruvodce a dostanem se i do servisniho hangaru. Tam pracuji na novych exponatech. Cele museum provozuji nadsenci z byvaleho leteckeho presonalu. K veceru se jeste zajedem rozhlednout po kraji do Mt Douglas Park. Nocujeme opet v Island View Beach Regional Park.
Vstavani nijak nehrotime, v planu je jen CFB Esquimalt Naval & Military Museum. Stacilo ukazat pas a pustili nas na aktivni zakladnu, kde se museum nachazi (vlezne symbolicke 2 CAD). Grilovane kure jest naplni pauzy v Mill Bay Nature Park  po treti odpoledne. Bohdy: V zatoce jsme sledovali trenink studentu na veslicich. Pekne jim davali zabrat :-). Jeste dotankujem a nocujeme v Nanaimo River Regional Park.
Dopo se nalodime na privoz a behem plavby spocteme stavajici naklady a naplanujeme navratovou trasu: Osoyoos → Kelowna → Kamloops → Jasper → Devon. Z Vancouveru jedem po HW7 do Harrison Hot Springs, po ceste menime prazne Budvar lahve za plne. Po znacnou cast cesty poslouchame CBC Music, jako vzdy kdyz uz ho naladime. Tentokrat mame jako hudebni doprovod (i s odbornym komentarem nejakeho skladatele) Jeji pastorkyna. Mila pani v Icku Harrison Hot Springs pozna, ze to mestecko neni nic pro nas. Koukne oknem na Nebojsu a posle nas tezarskou cestou ke Clear Creek Hot Springs. Nechali jsme si doporuci mistni restaurace, v jedne berem 2× pizzu a valime do lesa. Uz po ceste bylo celkem rusno a primo u pramenu plno. Pesek, zrovna nam to vyslo na vikend. Tady nebudem. Bohdy: Cesta zajimava, Son se vyradil a misto u pramenu take pekne. Mistni tam vybudovali tri vany, ve kterych je mozne se koupat, ale ocividne zde byla nejaka party a vany narvane, bohuzel.. Koupani se nekonalo. Odjizdime zpet smer mestecko. Po par km to svihnu z cesty po kamenech smerem k rece. Supr misto, chvilku si tam blbnu v terenu, pak prijde tma a hlad. Rozdelame radny ohen a je cas na Budvary a pizzu.  
Bohdy v terenu nikda nejezdil, kratka instruktaz a jdem to prubnout. No a takhle tam blbneme skorem cele dopoledne. Bohdy da jeste ocistu v rece, me pomer cena/vykon (teplota vody/mnozstvi spiny) nevychazi priznive, jezero uz je teplejsi. Bohdy: Hodinky polozene v rece ukazovaly 8°C. K obedu mame v mestecku PhoBo polevku a odjizdime smer Hope. V Icku se dozvime, ze primo zde byl natacen Rambo:Prvni krev a ze v Coquihalla Canyon Provincial Park je zajimavy okruh po trase byvale zeleznice. Prosli jsme se v soutesce a dvema tunely. Tenkrat to vymerit a zbudovat, to si makli. Bohdy: Trochu jsem slecnu v Icku obdivoval… Ocividne ji tam cely den ve smycce hraje film Rambo. Uf… Nakoupime a na noc prejizdime k Lightning Lake v E. C. Manning Provincial Park. Prejezd je tentokrat malinko pomalejsi, pac se mi projevuje vule v rizeni. Bohdy vzal v terenu za volant veci silou, nez bylo treba a preskocilo par zoubku na tisicihranu k prevodce rizeni. Bohdy: Silny jako byk, zrona tak mudry! Pac uz to muselo byt nacaty z drivejska, stav se behem vecera zhorsoval (neni duvod Bohdyho znepokojovat, mam to pod kontrolou). Opravu odhaduju na max hodku, ale az za svetla. Vecer nam prijde nejaka kosa, Bohdyho hodinky (pro me jsou ted hodinky naprosta zbytecnost, copa pilotuju?!) polozene na narazniku nam hlasi 5°C. Do spacaku tentokrat lezu taky na desatou, ale stejne si ctu az do pulnoci. Bohdy: Bez tech hodinek bys netusil, jak velka zima Ti vlastne je, pche!
Rano nas vzbudi pracovnice parku, zaplatime 13 CAD za nocleh na parkovisti a cekame, az zacne odtavat namraza. Po osvedcene ranni kombinaci (jogurt s medem a jablkem + muffiny) opravim behem pulhodky obalem od jogurtu rizeni a jdeme si obejit jezero. Pocasi je nadherne, takze jeste chvilku posedime s Budvarem. Prejizdime do Cathedral Provincial Park. Tady to bude bez prochazeni, srank. Jeste neni tma, tak se jedem projet po hranici parku, nasbirame sisky na ohen a vracime se zpatky do kempu (kadibouda a zelezna ohniste) na hranici parku. A hle dalsi medved, odhaduju tak rocni grizzly. Bohdy: Toho jsem vubec nevyfotil… Nevhodny objektiv (moje casta vymluva!).
Posnidat a vzhuru do pouste – Osoyoos. Na ostrove vse az jedovate zelene a tady sama hneda. Zajdem do Icka, kouknem do map a vracime se kousek do South Okanagan Grasslands Protected Area. Zase neco pro me, nekolik kilometru sterkove cesty na vrchol Mt. Kobau. Dame vrcholove pivko, rozhlednem se po kraji a jedem do Olivier. Bohdy: Vyhledy byly super! Kopecky v dali v oparu a Budvarek za odmenu po dosahnuti vrcholu se Sonem, nadhera. I drevarska cesta byla fajn, hlavne pro Sona, zase se vyradil. Okolo bylo par spalenych lesu, coz vytvarelo zajimave kontrasty – zive vedle spaleneho. Opet zastavka v Icku, k pozdnimu obedu dame grilovane kure a jedem k Rippley a Madden Lake, kde nocujeme. Divociny mam bohuzel zakazene (a ze teren k tomu je!), vezu vajicka na snidani… U ohne poslouchame povidky dua S+G a za mesice uplnku vladne vseobecna pohoda.  
Rano je rekordne brzke 7:40. Snidane, prochazka po brehu a jedem do Skaha Bluffs Provincial Park. Pohled dolu na jezero s vinicema a sady je pekne barevny (zavlazujou). Koupime par lahvinek vina, zastavka u Naramata na obhlidku pozustaku Kettle Valley Railway – tunelu Adra. Zase mam zakazano dojet az k nemu a i to by slo. Nebojsa se prehoupne pres 300 000 km. V Kelowne zajdem do Icka a u Kettle Valley Railway jeste zustaneme. V Myra-Bellevue Provincial Park se courame az do tmy. Nektere mosty jsou znovu postaveny po lesnim pozaru, nektere jsou puvodni. Puvodni trasa vlaku je upravena jako cyklostezka. Bohdy: Jakoze wow! Tohle se mi hodne libilo. Samozrejme jako spravny kluk mam rad masinky a tohle se masinek hodne tykalo. Krasny vysledek inzenyrske a architektonicke prace. Skoda, ze nektere mosty lehly popelem, ale i ty zrekonstruovane vypadaji uchvatne. Za tmy odjizdime smer Kamloops, celkem to valim, desata se blizi (poradek musi bejt). Od cca 110km/h je radio zbytecny, nove zimaky huci slusne…
Zapichli jsme to pred Kamloops, kousek od dalnice na parkovistatku u nejakych stezek. Rano nehrotime: vajicka, slaninka… tvrdim Bohdymu, ze pred desatou kram stejne neotevre z podstaty prodavaneho zbozi. V ramci zazitkove turistiky mame v planu navstevu jedineho licencovaneho kramu v BC – BC Cannabis Store. Bohdy: Ja jsem musel vypadat dost tragicky. Dovnitr pousteli po peti lidech. Son prisel na radu v kole prede mnou, ja musel chvili pockat. Kdyz jsem se konecne dostal dovnitr, chteli videt 2 doklady totoznosti. Ty jsem mel v aute. Rozbehl jsem se k autu, ale klice od auta mel Son, vracel jsem se dovnitr pro klice, pak zase pro doklady a pak konecne do obchodu. Vevnitr to vypadalo jak v Apple Store. Jednotlive odrudy byly v dozach, ktere na sobe meli zvetsovaci cocku, takze si je clovek mohl prohlednout detailne, mohl odklopit male vicko a ocuchat vuni a vedle byl popisek vlastnosti a obsahu. Dalo se platit i kartou, ale kdo by chtel mit na vypise z uctu, ze platil kartou v Cannabis store? Koupime burgra, ktery snime za mestem pri koukani na projizdejici nakladni vlak (puvodni zamer slide-show nevysel, mala kapacita media). Bohdy: Zase ta moje nepripravenost… Ale nejen kapacita media, zalibili jsme se mistni kravicce a chtela mi oliznout objektiv (nebo sezrat cibulove krouzky, oboji je desna predstava). Podle tohodle vlaku jsme nejaky kus jeli a nahrubo ho spocetli na 3,5–4km delky. Pokracujeme za cilem dne – ohromny vodopad ve Wells Gray Provincial Park. Cedule v Clearwater hlasa Icko otevreno denne, keca. Nedivime se, znaceni Icek je tu obecne zalostne… Natankujem a pokracujem, bude se menit pocasi :( (citim, vidim a Bohdy to potvrzuje na mastnem skle) . Tady by clovek mohl stravit mesic a nenudil by se, priroda je mocna carodejka. Od Helmcken Falls nas vyzene prichod fronty. Bohdy: Vodopady byly krasne! Nejprve Dawson Falls, ktery sice nebyl tak vysoky, ale o to sirsi a potom Helmcken Falls – cca 110m vyska, ta sila vody byla poznat i z dalky. Nocujeme u mestecka Valemount (plus minus).    
Rano jsme uz v 8:20 na ceste, ono to totiz odpovida nasemu beznemu 9:20 (rozdil casovych pasem BC a AB). Z hor moc nevidime kuliva oblasnosti, tak aspon projedem mestecko Jasper a pokracujem na obed do Edsonu. Po ceste do Devonu se zastavime podivat na kopicku dilu, ze ktere po slozeni bude NEZMAR. V Devonu jeste pred setmenim opravuju spendlikovou dirku v hadici chlazeni (izolacka + hadicova svorka) a doleju tak 3l kapaliny. Precijen zitra jeste musim odvezt Bohdyho na letiste.
Celkove vzato 100% uspesny vylet. Nechce se nekdo zase projet po Kanade? Hmm, joo prachy… no za me naklady rozumne: zaokrouhlene 2400 CAD sakumprdum.
Na 4 461 km Nebojsa papnul za 1237 CAD (767 l phm za 1200 CAD, 2l oleje + 4l ostrik za 37 CAD).  Prumerna spotreba pohodovych 17,2l/100km, nejnizsi merena 13,8 Kamloops-Vancouver. My toho papli za 772 CAD. Ostatni vydaje (vlezne, kempy, parkovani…) 323 CAD z toho 2×92 za privoz.
Bohdy: Hned bych jel zase! Obzvlaste se Sonem. Servis, sranda a zazitky included! Diky Sone!

vydaje

Komentáře

1 | Bohdy starší @ | 30. 11. 2018 12:23

Srdečně zdravím,
pěkné, moc pěkné a alespoň vím k čemu, jakým místům, situacím,… mohu přiřadit fotky, které Viktor (Bohdy) mi posílal.
Ať se daří co nejlépe!!!

ZB

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.