prostě Šónovo

Hned po prijezdu jim sdeluji dve verianty planu, budu tu 2–3 (pravdepodobnejsi) nebo 3–5 dni s tim, ze rano jim dam vedet, protoze vim, ze chteji do Whitehorse, kam stejne pojedu. Prestoze jsem rano rekl, ze to vidim na 2–3dny (nepujdu jeden trek, neprosel jsem vsechno zajimave a tak den budu delat do prace), kupuji si lupen na bus, ktery odjizdi az 2.9. Pravda, 2–3 dny chci stravit na Silver Trail, nicmene casove to vychazi stejne a financne by je to vyslo na min.
Rano jsem je vysadil pred mistnim felcarem, Ondra ma nejaky problem se zubem (nejak si presne nepamatuju co to bylo). Dopoledne krom koupe listku na bus jeste vyprali v mistnim kempu. Priznavam, taky jsem tam prihodil trenky, fusekle, tricko a kosili. Ja dopoledne sedel v Otesankovi pred jednim z hotelu a delal do prace. Odpoledne jedem na Dredge No. 4, nacasovani paradni, za 20 min zacina posledni prohlidka. Bez pruvodce se tam nesmi, mozna i proto, ze se to za provozu opravuje. Vtipne mi prislo, ze do konce roku to maji cele opravit (delaji to 3. rok) a pak to pro verejnost zavrou – skrtaji v rozpoctech, ale zvednout smesne vlezne je asi nenapadlo. A to je to to jedine opravdu zajimave v celem Dawson City :(. Muzeum za 10 babek nic moc a pak je tam jeste S.S. Keno, „historicke“ budovy nepocitam, krov na stodole mame skoro stejne starej…
Pruvodkyne po bagru zbytecne hnala a i vyklad mi prisel nakej chudej. Zastavil jsem, abych zjistil jaky vykon mely vodni pumpy (byly tam vyrobni stitky), ale uz se po me shanela, ze zaostavam za skupinou. Jana navic, asi kvuli mirne pokrivenemu stavu mysli, mela potrebu, ji vysvetlit, ze sem jak maly dite a musi mi hlidat… Zbytecny komentovat. Po dokonceni prohlidky jsme pokracovali na volne ryzoviste (claim No. 36). Se zastavkou na claimu No. 33, kde pani za 15 babek vysvetli jak spravne zachazet s panvi a clovek si muze ponechat tech par zlatinek co tam dava. Navic tam jeste pujcuje lopaty a panve.
Dali jsme tam obedo-svacinu (jak nazvat jidlo kolem 4 odpoledne?) a taky jsem se chtel domluvit jak dal. Chteli vecer na nejaky koncert. Tak povidam, ze jsem sice mel puvodne v planu prespat na claimu, ale klidne na noc pojedu do mesta az… vetu uz sem nedokoncil. Jana hned vystartovala, ze tu kvuli me nebude tvrdnout do rana, at je hned zavezu do mesta. Odmitnul jsem valit ted kvuli ni do mesta (~30km), kdyz tam za 2–3h stejne pojedem. Pak jsme se ji jeste s Ondrou snazili vysvetlit vyznam vety, ktera zacina na puvodne. Bez vysledku, uz mi to prestalo bavit, tak Jane povidam, ze esli chce, abych ji vystehoval veci z auta do kempu, tak at to rekne rovnou a nezkousi, co moje trpelivost vydrzi, protoze mam v planu zustat v Dawsonu dele, jen aby nemuseli do kempu (21/noc). Zase ponechala otazku bez odpovedi a odkracela. Bohuzel stale (tyden!) nebyla schopna komunikovat v racionalni rovine :( No, tak jsme se s Ondrou dohodli, ze nejdele v sedm valime zpet do mesta, aby jeste stihli dlabanec pred planovanou vecerni kratochvili. A taky pokad to drobet pujde, tak bude rad, kdyz nebude muset do kempu.
Tak 2 hodiny jsem na claimu 36 propiral pisek, dle predpokladu bez efektu. Ondra to zkusil take a pak jsme se vratili.
Po vecerech jsem koukal na filmy, tridil fotky, psal pohadky pro web nebo spal, protoze program kasina ci koncerty mistnich kapel mi byly ukradeny. Druhy den jsem jel na Dredge znovu, pockal jsem si na jinou pruvodkyni a tentokrat zaplatil 6 babek vleznyho. Jana s Ondrou meli „permanentku“ na kanadske narodni pamatky pro 2+ osoby, tak proto jsem predtim sel zadara. Kam se hrabe Bitner, to se neda srovnat! Nikam nespechala (byl cas na foceni), sdelila mnohem mnohem vice informaci. Ne jen ze celou masinu obsluhovali ctyri lide (lopata u rypadla, lopata na vylozniku, operator ve veline a mechanik-manik s olejnickou), ale take ze cca 120 lidi pripravovalo pudu pro tezbu, vykony motoru, totalni rekonstrukci v '41… no byli jsme tam o pul hodiny dele nez s tou predchozi.
Jeste jsem si zajel na 2 hodiny hrbit hrbet nad panvi, zase jenom pro srandu. Vratil jsem vybaveni a uhnizdil se ve meste pred hotelem, kteremu jsem parazitoval na wifi nekolik dni a delal do prace. Nasledujici dny byly stejne, oni pres den courali po meste a po vecerech chodili do hospod, ja pres den sedel pred hotelem a delal do prace. Jo, jeden den jsem se zasel podivat na S.S. Keno a dokonce i do sprchy v kempu – 6 minut za 2,50.
No a co by to bylo za posledni den, kdyby Jana zase nemela slabou chvilku Po nacpani vsech veci do krosen a zanechani mi prebytku jidla (co sakra mam delat s cockou???) mi Jana povida at sedam do auta a jedem do mesta, pac chce jeste do sprchy. Tak ji upozornuju, ze velitel vozu sem ja a ze rozumnym pozadavku nemam problem vyhovet. Ptam se co by teda rada. Odpovedi jest hledani veci a oznameni Ondrovi, ze jde do kempu pesky. Necham je chvili bejt a pak se ptam Ondry. Na jednoduchou otazku, jednoducha odpoved – jedem do kempu. Tam s Ondrou hodnotime a debatujem o kanadskych realiich, cestovani no a samo o zenskejch . Nasleduje posledni presun – na stanoviste busu. Vytahani krosen, podani rukou a cestuju sam. Odpoledne jeste neco naleju na web a valim do Keno City.