Ve Watson Lake jsem zustal dva dny, potreboval jsem delat do prace, prespali jsme za skolnim hristem. Rozhodl jsem se jet po neasvaltovane Campbell Hwy, nektere useky byly zrovna v procesu opravy, coz bylo celkem maso – 15 cisel blaticka, pekna klouzacka. Celkove to bylo relativne v pohode, diry samozrejme byly, takze se drobet klickovalo, obcas teda ne, ale tlumice mam uz stejne mrtvy, tak co Vetsinou se dalo jet tak 70–80, ale misty i 40 bylo moc.
Nejsem si jisty jestli to nebylo o neco pozdeji, ale Jana rozhodne mela komentar k jizde (dela se ji v aute soufl), ktery jsem si pro sebe prelozil: „To se radsi vzadu pobleju, nez abych se vepredu posrala strachy.“ Nocovali jsme v kempu u Simpson Lake a u Coffe Lake, kde jsem zkousel rybarit. Ryby tam byly, byly videt a dvakrat mi utekly z hacku, to je asi tak vsechno co muzu rict… Po prijezdu do Faro jsme se v icku dozvedeli, ze tam zije Cech, ktereho musime navstivit. Tak jsem s nekolika lahvaci Budvaru zazvonili u dveri a zustali tam nekolik dni Mimochodem, pani v icku byla Nemka, stejne jako v predeslych, Nemcu je na Yukonu jako kdyz… no proste spousta.
Petr utek do Kanady v '86, ted je tu hodne znam jako umelec (hlavne drevorezby a sklo) mimo to ve Faru provozuje recycling depo a stara se o vladni kempy v okoli (coz tady znamena ± 100km). Posedeli jsme, popili, pokecali (utesuju se tim, ze prej jsou v Coffe Lake desne vycurany ryby) a druhy den nas seznamil se Slovenkou Zuzkou (aspon myslim) a jejim Svycarskym manzelem. Ty nam pujcily kenu, Petr pak pujcil Palavu a odvezl nas do Ross River. Dva dny jsme splouvali Pelly River, je to celkem velka a klidna reka, ale proud frcel kolem 6km/h podle GPS, takze zadny extra padlovani. Po pristani ve Faru byla zase zranice (losi-sobi karbanatky, svycarsky cokoladovy dezert), popijeni (slivovice, likery co Petr vyrabi, Budvar a Plzen) a povidani, ukoncili jsem to kolem 1/2 pate rano. Jeste ze Petr vyznava Yukonsky cas. Yukonsky cas totiz znamena, ze zahodite hodinky a jak to vyjde, tak to vyjde. Parada, Yukon se mi fakt libi!
Uz si presne nepamatuju poradi dnu, ale kazdopadne za pohostinnost jsme mu jeli pomoct s praci v kempech (ja pak jeste jednou), opravil jsem zahradni sekacku a Ondra s ni pak upravil zahradu, jeste jsme navozili drivi do sklepa. Jana uklidila po baraku, jeho zena byla zrovna s deckem v Cechach. Take jsme si udelali pekny vylet na dva dny do kopcu, ktery nam prozradil Petr.
Celkove vzato naprosto luxusni regenerace, vyborne jidlo (zelenina primo ze zahradky) a piti, navic jsme si jeste vyprali. Akorad na Janu to nejak divne zapusobilo, dostala kravskou nemoc… (zacla se chovat jako pubertacka). Mozna zapomela, ze necestujem spolecne, ale oni cestuji semnou, mozna spatne snasi Yukonsky cas? Cert vi, kazdopadne dostala napomenuti rozhodciho.
Po tydnu jsme se s Petrem rozloucili, ja dostal jeste dva litriky oleje pro Otesanka (litr jsem hned pouzil), a vyrazili do Dawson City.